MARIE ANNE PÉRICHON DE VANDEUIL A SANTIAGO DE LINIERS

Fi-Fiuuuuuuu, to je holka! vykřikli by porteños koloniálního Buenos Aires - kdyby to uměli -, když viděli přijíždět oslnivou a vulkanickou Perichon. Krása této ženy, její okouzlující konverzace s exotickým přízvukem a výrazná smyslnost zrychlovaly tep pánů a vyvolávaly závist kreolských dam. Brzy ji obvinili, že je "lidožroutka", pašeračka a špionka. A poslední kapkou bylo, když kvůli ní ztratil hlavu místokrál Liniers a začala jedna z nejdiskutovanějších telenovel anglických invazí.

Marie Anne Périchon de Vandeuil, známá spíše jako Anita Perichon nebo "la Perichona", se narodila v roce 1775 na ostrově Bourbon (dnes "Réunion" v souostroví Maskarény), bývalém francouzském panství v Indickém oceánu. Patřila k elitní francouzské koloniální rodině a ve velmi mladém věku se provdala za Thomase O'Gormana, irského důstojníka ve francouzských službách. V roce 1797 se rodina usadila v Buenos Aires, kde již působil Thomasův strýc, lékař Miguel O'Gorman, tvůrce Protomedicato, instituce pověřené regulací zdravotnických postupů v kolonii. Přijeli s "velkou pompou", jak se tehdy říkalo, a zatímco Anin otec neuspěl s pokusem stát se fazendeiro v Brazílii, O'Gorman si španělsky přejmenoval jméno na Tomás a získal pole na předměstí Buenos Aires.

Po anglické invazi se život dona Tomáse zkomplikoval, protože byl po reconquistě uvězněn v Lujánu za spolupráci s nepřítelem, a když v roce 1807 trval na tom, že nabídne své služby útočníkům, musel hledat útočiště v Riu de Janeiru. Jeho žena Anita zůstala v Buenos Aires, kde se stala milenkou "hrdiny dne" a nového siláka v Buenos Aires Santiaga de Liniers, který se z rozhodnutí "sousedů" stal místokrálem. Historik Vicente Fidel López upozorňuje, že jejím předchozím milencem nebyl nikdo jiný než generál Beresford, vůdce první anglické invaze. To vyvolalo podezření, které ji provázelo po většinu jejího života, o její špionáži ve prospěch Angličanů.

Podle Paula Groussaca mu 12. srpna 1806, když Liniers postupoval v čele své kolony a dorazil na ulici San Nicolás - dnešní třídu Corrientes -, někdo hodil k nohám vyšívaný a navoněný kapesník jako poctu vítězi. Liniers jej zvedl špičkou meče, a když mu pozdrav se zdviženým kapesníkem vrátil, zahlédl krásnou Anitu a od té chvíle začal velmi plamenný vztah. Vztah mezi "madam O'Gormanovou" a Liniersem byl v těch dnech skandálem města. Částečně proto, že v jednatřiceti letech už tehdy nebyla považována za mladou dámu a od "lady" se očekávalo, že bude mnohem diskrétnější. Neformální "virreina" se usídlila v Liniersově domě a pohybovala se v něm s doprovodem, a ke zděšení buenosaireských dam dokonce nosila vojenskou uniformu a jezdila na koni.

Přezdívka Perichona, zřejmě odkazující na její příjmení, byla v té době spojována s Maríou Michaelou Villegas y Hurtado, významnou herečkou z Limy, která se kromě svého velkého talentu proslavila milostnými vztahy s peruánským místokrálem Donem Manuelem de Amat y Junietem, rytířem řádu sv. Jana. Přídomek byl poněkud urážlivý, protože pocházel ze slov "bitch" a "chola". Liniers jí zase raději říkal "La Petaquita".

Podle portugalského vládního špeha si žena "může se svým duchem dělat, co se jí zlíbí", a byla "adoptivním kanálem pro řízení vůle" místokrále. Proslýchalo se, že jejím prostřednictvím se díky úřední přízni vedou vynikající obchody; což v kolonii nebylo nic nového, ale v této neklidné době a při vyčerpané státní pokladně to bylo ještě patrnější.

Situace se více než zkomplikovala, když se Napoleon rozhodl ovládnout Španělsko a na trůn dosadil svého bratra Josefa. Skutečnost, že Liniers i "Madama Perichón" byli Francouzi, je dostala do hledáčku útoků. Bohatý španělský obchodník a šéf Cabilda Martín de Álzaga viděl příležitost, jak se "Francouze" zbavit, a v říjnu 1808 nechal Cabildem vypracovat oficiální dopis Nejvyšší ústřední juntě, který zněl "Ta žena, s níž místokrál žije, udržuje přátelství, které je pro lid pohoršením, která nevychází ven bez doprovodu, která má doma ve dne v noci stráž, která zaměstnává služební vojsko při práci na svém venkovském sídle, kde místokrál tráví dny, jejíž komunikaci nedokázaly přerušit ani narážky, ani rady úřadů, ani šeptanda, ani křik lidu, ta žena, zkrátka opovrhovaná a zločinná pro všechny své poměry, je arbitrem vlády a dokonce i našeho osudu. Neexistuje věc, jakkoli nespravedlivá, která by nebyla dosažena a dosažena jejím prostřednictvím. Je u ní velmi mocným činitelem a peníze jsou u ní velmi mocným činitelem. V ničem se netřese, a tak vidíme zrůdnosti ve velení, poruchy na poruchách přesahujících samotné lidi, u nichž soudci nemohou vykonávat spravedlnost, protože jejich jednání je omlouváno".

Kapkou, která zlomila hůl nad tehdejší poněkud usedlou porteňskou společností, byl záměr Liniersovy dcery provdat se za Anitina mladšího bratra Juana Bautistu Perichóna. Místokrál, který odložil milostné vášně a snažil se bránit své "dobré jméno a čest", obvinil svou milenku ze shromažďování spiklenců na schůzkách v jeho domě, nechal ji nastoupit a vykázal ji do Ria de Janeira za jejím manželem. V té době už byl portugalský dvůr dosazen svými britskými spojenci v Brazílii, kteří prchali před napoleonskou invazí, a v centru intrik se ocitla princezna Carlota Joaquina de Borbón, sestra krále Ferdinanda VII. a manželka portugalského prince regenta. Je třeba připomenout, že Carlota usilovala o vládu nad americkými koloniemi jako regentka po dobu "zajetí" svého "královského bratra", Napoleonova VIP vězně ve francouzském paláci Valençay.

Anita Perichón de O'Gorman pokračovala ve svém domě v Riu de Janeiru ve schůzkách, kde se scházeli různí spiklenci z Ria de Janeira, Británie a Portugalska. Legenda praví, že jejím novým ochráncem a milencem nebyl nikdo jiný než lord Strangford, britský zástupce u portugalského dvora v Riu; jak by se řeklo v novější době, jeden z hlavních "politických operátorů" celého procesu probíhajícího v Jižní Americe a především nejzarytější odpůrce plánů princezny Carloty stát se paní situace. Jak už to tak bývá, dona Carlota usoudila, že sama na "intriky" na plážích Ria de Janeira bohatě stačí, a v roce 1809 se rozhodla donu Anitu vyhnat.

Carlotin tajemník Presas ve svých Tajných pamětech vypráví, že ho princezna původně požádala, aby sestavil seznam spiklenců, na němž byla i madame Perichon. Slitoval se nad Anitou a vypráví: "Okamžitě jsem sepsal podrobnosti a okolnosti, o které princezna žádala, ale vynechal jsem v něm Perichonovou, protože pro nikoho není nic horšího než začít o ní v takových věcech psát. Když H. A. seznam pročítala, všimla si, že v něm chybí jméno toho, po kom si obzvlášť přála, aby se pátralo. - A proč," řekla mi, "tu není Périchon? -Protoţe tato ţena se do takových věcí neplete a její situace je v dnešní době tak nešťastná, ţe je důstojnější, aby ji Vaše Milost politovala, neţ abychom jí přidávali na trápení. - Hej," odpověděl, "zdá se, ţe jste ochráncem dobrých děvčat. -Milostivá paní, já jsem muž, ale s touhle jsem v životě nemluvil, a jestli jí to, ţe je při této příleţitosti hodné děvče, neprospívá, nemělo by jí to ani uškodit, není tu ţádný jistý důvod, proč proti ní postupovat, a hlavně, Vaše Veličenstvo můţe dělat, co se Vám zlíbí. Presas uzavírá: "Není snadné vysvětlit nenávist a zášť, s jakou se ošklivé ženy dívají na krásné ženy, což je vada, jíž nejsou zbaveny ani samotné princezny."

Anita byla nakonec deportována a naloděna na anglickou loď, ale španělské úřady v Montevideu a Buenos Aires v čele s místokrálem Cisnerosem jí nedovolily vystoupit. Teprve po květnové revoluci junta rozhodla, že "paní O'Gormanová může vystoupit na břeh pod podmínkou, že se neusadí v centru města, ale na farmě La Matanza, kde bude zachovávat obezřetnost a odloučenost".

Posledních třicet let svého života strávila temperamentní bavička z Buenos Aires a São Paula prakticky v ústraní. Zprávy, které dostávala, nebyly obecně povzbudivé, neboť se z pobytu v La Matanze musela dozvědět o dvou popravách jí blízkých osob: bývalého místokrále Santiaga de Linierse, jejího bývalého milence, a Camily O'Gormanové, její vnučky a dědičky jejího vzpurného ducha. Něco až příliš nebezpečného ve společnosti, kde svoboda vždy byla vlastností, která vzbuzovala podezření a sankce.

Kompilace textů a obrázků: elhistoriador.com.ar; agencianova.com; elsoldesantelmo.com.ar; pressreader.com